O pravém vztahu k Bohu

„To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.“ (1K 7,35 ČEP)

Drazí čtenáři,

na počátku této úvahy byl dopis, který jsem obdržel někdy v polovině osmdesátých let. V tu dobu jsem vykonával základní vojenskou službu a jako nově obrácený křesťan jsem se radoval z každého dopisu, který mne povzbudil ve víře. Někteří lidé mi psali pravidelně, za což jsem byl obzvlášť vděčný. (Pro ty z vás, kteří osmdesátá léta nepamatujete, jen upřesňuji, že šlo o dobu bez internetu a mobilních telefonů. Byli jsme odkázáni na písemnou korespondenci, přičemž takový dopis putoval cca tři dny). A tak pisatel jednoho takového povzbudivého dopisu použil zmíněný biblický verš. Musím říci, že za dva roky vojny jsem dostal mnoho povzbudivých dopisů od celé řady křesťanů, ale pamatuji si jen tento jediný, respektive z celého dopisu pouze tento verš. Slova „… abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování“ mi prostě nějak utkvěla v paměti a pokaždé, když je v Bibli čtu, si vzpomenu na vojnu a na tento dopis. Teprve dnes jsem však dospěl k tomu, abych se veršem detailněji zabýval.

Verš neobsahuje žádné takzvaně „akční“ poselství. Neučí nás ani žádné převratné duchovní pravdě, spíše patří mezi ty, které během čtení Bible okem rychle přelétneme, aniž by nás více oslovily. A přesto jsou slova „… věrně lnuli k Pánu bez rozptylování“ nesmírně hluboká a potřebná. Zvlášť v dnešní době, kdy jsme rozptylováni tolika věcmi, se musíme tomuto „lnutí“ učit.

Použití slova „lnout“ v Bibli se může zdát jako poněkud problematické; překladatelé volí různé varianty a zdá se, že v této otázce je přesná konkordantnost nemožná. Jsme tedy odkázáni spíše na překladatelův cit pro české vyjádření původních termínů. Tam, kde jeden překladatel volí slovo „přilnout“, jiní v některých případech volí „přimknout“, „být oddán“, „přiléhat“ apod. To však pro nás nemusí představovat nějaký zásadní problém, neboť jde o slova s velmi blízkými významy.

Poprvé se s výrazem „přilnout“ setkáváme v Gn 2,24: „Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.“

Slovo označuje velmi blízký vztah mezi mužem a ženou, tak jak to Stvořitel definoval bezprostředně po stvoření Adama a Evy. Český termín „přilnout“ navíc vyvolává představu lepidla, které dokonale spojí dva materiály k sobě: stále je možné rozeznat jednotlivé díly, ale současně již tvoří nový celek.

Slovo rovněž označuje blízký vztah mezi přáteli; takto je označeno přátelství Davida a Jónatana nebo vztah Rút k její tchyni Noemi. Zdá se, že jde o normu skutečného přátelství, jak naznačuje Př 18,24.

Nejdůležitější je použití slova „přilnout“ ve vztahu mezi Bohem a člověkem. Hospodin lne ke svému lidu (Dt 7,7), proto i my máme lnout k němu. Zatímco pro něj je to přirozenost, která vychází z jeho lásky k nám, my se musíme tomuto lnutí učit. Bible nám ukazuje na konkrétních hrdinech tento blízký vztah k jejich Bohu – a zajímavé je, že Bůh na takovýto vztah často reaguje nějakým zaslíbením. Jedním z těchto hrdinů byl král Chizkijáš, který k Hospodinu přilnul celým srdcem, a „Hospodin byl s ním a kamkoli šel, měl úspěch.“ (2Kr 18,5 ČSP)

Podobná myšlenka je rovněž vyjádřena v Žalmu 91. Tento jedinečný žalm velmi působivými slovy popisuje ochranu, kterou Hospodin zaslibuje svému vyvolenému (při jeho čtení si jistě vzpomenete, že sám satan citoval tento žalm během Ježíšova pokušení na poušti). Bůh zde slibuje ochranu před nemocemi, nepřáteli, dravou zvěří i dalšími, blíže nespecifikovanými pohromami. V závěru žalmu jsou tyto výsady podmíněny právě oním hlubokým, osobním vztahem vůči Bohu: „Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno. Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou. (Ž 91,14–15 ČSP)

Slovo protože je svým druhem podřadicí spojka; Bůh vysvobodí svého vyvoleného, protože ten k němu přilnul. Uvede jej do bezpečí, protože zná jeho jméno. V žalmu nacházíme ještě jeden výrok, uvedený spojkou protože: „Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem. (Ž 91,9 ČSP)

Podmínkou je tedy učinit Hospodina svým domovem. Jde o básnický obrat, ale význam je jasný: domov je zde místem trvalého přebývání, nikoli víkendovou chatou či prázdninovou destinací. Jde tedy o to, abychom měli s Hospodinem trvalý vztah a nepřicházeli k němu jen ve chvílích osobní nouze.

Sloveso „lnout“, „přilnout“ nám tedy vykresluje vztah k Bohu, jaký bychom měli vyhledávat. Jde o hluboce osobní vztah, jaký je charakteristický pro manželství, opravdové přátelství či spojení dvou materiálů (ani tento obraz není Bibli cizí). Takový vztah je založen na vzájemné lásce a oddanosti, nikoli na strachu, povinnosti, vypočítavosti či něčem takovém.

Žalm 91 toto slovo doplňuje dvěma dalšími termíny: máme Boha osobně znát (zná mé jméno, v. 14) a učinit si jej svým příbytkem (v. 9). To nám dává více komplexní pohled na vztah Boha k člověku. Ano, důraz je na vztahu člověka vůči Bohu, protože v obráceném směru problém není. To jsou záležitosti, kterým se jako křesťané musíme učit.

Apoštol Pavel slovo „lnout“ doplňuje slovním spojením „bez rozptylování“ (1K 7,35 ČEP). Myslím, že je to velmi důležité – platilo to pro mne, když jsem se před lety během své vojny s veršem poprvé setkal – lnout k Pánu bez rozptylování v drsném prostředí vojenského výcviku nebylo vždy snadné. Platí to i dnes, kdy jsme rozptylováni řadou jiných věcí. Každá generace má svá vlastní „rozptýlení“, jimž čelí.

V lednovém čísle Života v Kristu jsem uvedl, že tématem tohoto roku je obnova (Ř 12,2). Co jiného potřebuje pravidelně obnovovat než náš osobní vztah s Bohem? Toho rozptýlení ve formě různých záležitostí, starostí, tlaků života a podobně je tolik, že první, co utrpí, je právě onen vztah s Bohem, popisovaný jako „přilnutí“. Snadno se staneme povrchními, duchovní život se stává formou bez obsahu. A tak to být nemá.

Přeji Vám Boží požehnání na cestě s Pánem,

Martin Moldan, biskup

Zdroj: apostolskacirkev.cz