Sborový úvodník 04/2019

Jestliže jste s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. Milý bratře, sestro, drahý příteli, tímto veršem se toužím s vámi podělit v tomto krátkém velikonočním zamyšlení. Dnešní postmoderní doba má problém, jak Velikonoce pojmout. Ukřižování je kruté a nehumánní, zmrtvýchvstání – kdo tomu dnes věří? A tak máme svátky jara. Jaký význam má pro nás smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista? Je to trošku provokativní otázka. My jsme přece křesťané a víme, že Kristus zemřel za nás a místo nás, je to veliká pravda. Ale význam té velikonoční zvěsti je neskonale větší. Velmi důležitá pravda té zvěsti, která pro apoštola Pavla se stala klíčovým a základním bodem jeho teologie, bylo poznání toho, že nejenom že Ježíš zemřel za nás, ale my jsme zemřeli spolu s ním. A taky jsme spolu s ním vzkříšeni. Na této skutečnosti zakládá apoštol Pavel celé své učení. V těchto slovech – s Kristem jste zemřeli a s Kristem jste vzkříšení – vidíme určitou naléhavost. Pán skrze Pavla připomíná křesťanům tuto pravdu, to, co se stalo před dvěma tisíci lety, má dosah až do dnešních dnů. Stejně tak, jak věříme, že Ježíš zemřel za nás, potřebujeme uvěřit, že i my jsme zemřeli s ním, náš starý člověk. A jestli Kristus vstal z mrtvých, pak jsme vstali spolu s ním. Stejně tak, jako křesťané v Kolosech, i my zapomínáme na tuto pravdu. Může se to zdát těžké, ale pokud zůstáváme v té pravdě „zemřel jsem s Kristem“, ta jistota, že jsem skrytý v Bohu, přináší uvolnění. Nemusím spoléhat na sebe, ale na Pána, a on je náš život. Můžeme zůstávat v jeho odpočinutí a s vděčností za vše Pánu děkovat. A to nám všem moc přeji.

Kéž vám Pán mocně žehná.

Petr Bubik