Lepší než život

„Davidův žalm, když byl v Judské pustině. Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni – chci hledět na tvou moc i slávu, neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat – tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.“ (Ž 63,1–5)

Drazí čtenáři,

pevně věřím tomu, že Boží slovo je pevné, nepohnutelné, věčné. To však současně nemusí znamenat, že jeho výklad (který se odráží v kázáních, psaných textech nebo písních) bude vždy aktuální. Každá doba má své důrazy, zápasy a témata. Proto jsou myšlenky, které slýcháváme často (a rádi), a naopak myšlenky, které v kázáních téměř neslýcháme. Setkáme-li se s nimi, působí na nás, jako by byly z jiné doby. Nelíbí se nám, nelahodí našemu uchu, neoslovují nás. Často se s nimi vyrovnáme třeba tak, že jim dáme „nálepku“ – například „zákonické“, „náboženské“ nebo naopak „příliš volnomyšlenkářské“ – aniž bychom se obtěžovali prozkoumat, zda je to biblické.

Jednu z myšlenek, která může takto působit, nalezneme v našem úvodním textu: „… neboť tvé milosrdenství je lepší než život.“ Pokud takovéto vyznání oblékneme do pěkné melodie a zpíváme během bohoslužeb, nezní příliš nebezpečně. Dokonce se můžeme takto i modlit. Bude to znít duchovně a v účastnících se navodí pocit, že jsou dobří křesťané. Ale vzít toto prohlášení vážně, doslova?

Žijeme v době, která oslavuje život. Jako český národ prožíváme časy, jež jsou z dlouhodobého hlediska považovány za jedny z nejlepších, ne-li nejlepší v celé historii. Poslední válka proběhla před více než sedmdesáti lety, ekonomika je celkem stabilní, nezaměstnanost nízká, k tomu připočtěme jakž takž fungující právní systém, funkční zdravotnictví a štědré sociální zákony. Jistě, je spousta věcí, které nejsou tak, jak bychom si přáli, ale to jsme my Češi, věčně nespokojení, zaměření ne na to, co máme, ale na to, co nám chybí. Suma sumárum, v porovnání se zbytkem světa a historií dávnou i nedávnou vyjdeme z toho celkem dobře. Kupujeme si věci, které nutně nepotřebujeme, většina lidí jezdí na dovolené (zahraniční dovolenou si v loňském roce mohlo dovolit na pět milionů lidí [1]). Řešíme módu, styl, image – hodí se vůbec do této situace prohlášení „Tvé milosrdenství je lepší než život“?  

David tento žalm napsal pravděpodobně v době, kdy byl na útěku před svým synem Abšalómem. Šlo o období velmi těžké, jak pro něj osobně, tak i pro celý národ. Bojovat proti nepříteli je jedna věc, ale být ohrožen na životě vlastním synem, kterého stále miloval, to bylo něco zcela jiného. A navíc dobře věděl, že si to zasloužil. Prekérní situace. Je zvláštní, že Boží milost oceníme, až když padneme na skutečné dno. David byl na samém dně, dobře věděl, co vyznává. Nebyla to prázdná slova.

Jednou z úžasných vlastností Bible je, že osobní zkušenosti lidí nám neznámých zobecňuje a činí z nich zkušenost společně sdílenou. Nemusíme stanout před Rudým mořem s faraonovým vojskem za zády, abychom pocítili smrtící beznaděj i triumf Boží moci, neboť tato zkušenost je i naší zkušeností. Sloužíme stejnému Bohu. Ocitneme-li se v podobných situacích (mám naději, že jen velmi vzdáleněpodobných), můžeme věřit, že Bůh bude jednat podle podobného schématu. Nemusíme bojovat proti vojskům v početní převaze, jak to Izrael ve své historii nesčetněkrát zažil, abychom poznali, že Bůh zachraňuje v beznaději. Ani nemusíme procházet stejnými situacemi jako David, abychom poznali, že Boží milosrdenství je lepší než život. Náš Bůh je stejný. I když kulisy našeho příběhu jsou rozestavěny jinak, scénář je stále stejný. V jistém smyslu jsou biblické dějiny i našimi vlastními dějinami. Přesně to měl na mysli i Pavel, když psal list do Korintu:

„Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží.“ (2K 1,20)

Vědomí, že „Boží milosrdenství je víc než život“, tvoří myšlenkový základ pro novozákonní učednictví. Ježíš řekl, že nést jeho kříž znamená nehledat svou duši, ale ztrácet ji. To jde zcela proti duchu dnešní doby (šlo to proti duchu každé doby). Četl jsem mnoho knih o hledání vlastní identity, a to křesťanských i světských, ale málo z nich obsahovalo myšlenku, že nalézt skutečnou identitu předpokládá umět ji pro Ježíše ztratit (Mt 10, 39). Při jiné příležitosti použil Ježíš obraz semene zasetého do země; aby přineslo užitek, muselo nejprve zemřít. Aby byl člověk ochoten zemřít, musí věřit, že je něco lepšího než jeho vlastní život.

Přesvědčení, že Boží milosrdenství je lepší než život, může být dobrou startovní čarou pro boj s hříchem a pokušením. Za mnohými pokušeními se totiž skrývá rozmazlenost, neschopnost si něco odříci, urputná snaha dosáhnout svého. Často si myslíme, že „máme nárok.“ K tomu nás vychovává dnešní doba. Pokud přijmeme do života rozhodnutí nést kříž, zjistíme, že onen „nárok“ umírá. Jde ale o rozhodnutí, které musíme dělat každý den znovu a znovu. Věříme-li, že je něco lepšího než vlastní život, nebude to až tak těžké.

Za slovy „Boží milosrdenství je lepší než život“ se nepřímo skrývá i naděje vzkříšení. Je-li něco, za co má cenu umírat, pak současně musí být i naděje vzkříšení. Pokud existuje jen tento život, udělejme všechno, co je v našich silách, aby byl co nejlepší. V tom případě by slova o kříži neměla smysl. Ale pokud je náš tělesný život semenem, které se zasévá do země, aby vyrostlo něco neskutečně nádhernějšího, potom mají tato slova zásadní význam.

Psychologové říkají, že náš život je ovládán nevyslovenými myšlenkami, podle kterých jednáme. Tato silná myšlenková přesvědčení mají různou formu: „Jsem důležitý“, „Nikdo mne nemá rád“, „Musím být nejlepší“ a mnoho podobných. Většinou si tyto myšlenky ani neuvědomujeme, přesto mají silný vliv na naše chování. Zkusme tyto chybné rovnice nahradit biblickými pravdami. Jednou z nich je i prohlášení: „Boží milosrdenství je lepší než můj vlastní život.“

Přeji Vám Boží požehnání,

Martin Moldan, biskup

Zdroj: apoštolská církev

[1] Na dovolenou do zahraničí loni zamířilo na pět milionů Čechů, což bylo meziročně o dvě procenta více. V Česku strávilo dovolenou bezmála osm milionů Čechů. Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/turiste-dovolena-zebricek-destinaci-nejoblibenejsi-destinace-2018.A190410_160855_kolem-sveta_hig